Život P. Jamesa Edwina Coylea skončil odpoledne 11. srpna 1921, kdy ho při modlitbě breviáře na verandě fary sv. Pavla zavraždil třemi výstřely z pistole místní holič a zároveň metodistický duchovní a člen Ku-klux-klanu Edwin Roscoe Stephenson. Právě s Ku-klux-klanem se střetl, a to i po své smrti, P. James Edwin Coyle z amerického Birminghamu.
Sudičky, které stály u zrodu Spojených států amerických příliš neskrývaly svůj osvícenecký, zednářský a protestantský původ. A tuto výbavu daly do vínku i budoucí velmoci. Nepřekvapuje tedy, že se zde katolíci setkávali s podezřívavostí, nechutí a nezřídka otevřenou nenávistí. Katolicismus byl vnímán jako představitel „neamerické“ a „cizí“ kultury, která se protiví svobodě a demokracii.
Američtí protestanti varovali, že katolíci „jsou vázáni bezvýhradnou věrností „cizímu panovníkovi“ (tj. papeži), který si nejen „nárokuje“ svrchovanost také ve světských záležitostech jako otázku principu a teorie, ale který se opakovaně snaží tento nárok uvést do praxe“. Katolická Církev se z jejich pohledu stavěla nepřátelsky k americkým zásadám oddělení církve od státu a náboženské svobody.
Proti katolíkům bojovaly i různé více či méně tajné organizace jako například Řád hvězdami posetého praporu, Americké ochranné sdružení nebo známý Ku-klux-klan. Posledně jmenovaná organizace obviňovala katolíky z podkopávání americké demokracie, jejích ideálů a ničení národa alkoholem. Šířila zvěsti o tom, že katolíci unášejí protestantské ženy a děti a vězní je v klášterech a katolických nemocnicích. Ku-klux-klan také tvrdil, že Kolumbovi rytíři jsou ozbrojenou prodlouženou rukou papeže a že shromažďují zbraně pro chystaný katolický převrat.
Zhromaždenie členov Ku-klux-klan zdroj: wikimedia commons
Život a služba P. Coylea
Děkan James Edwin Coyle se narodil 23. března 1873 v irském Drumu nedaleko starobylého města Athlone. V místním kostele sv. Brigity byl o dva dny také pokřtěn. Měl pět sourozenců, bratra a čtyři sestry, a jeho otec pracoval jako ředitel základní školy. James navštěvoval jezuitskou apoštolskou školu v Mungretu poblíž Limericku a později studoval v Severoamerické papežské koleji v Římě. 30. května 1896 byl ve věku třiadvaceti let vysvěcen na kněze.
P. James Edwin Coyle zdroj: wikimedia commons
Téhož roku se vydal s dalším knězem, P. Michaelem Henrym přes oceán do města Mobile v americké Alabamě. Nejprve působil jako vychovatel na tamějším McGillovu institutu, tedy střední školy pro chlapce, a následně zde působil jako rektor. V roce 1904 mobilský biskup Edward Patrick Allen ustanovil P. Coylea farářem kostela sv. Pavla v Birminghamu, kde nahradil zesnulého P. Patricka O’Reillyho. Roku 1916 byl jmenován děkanem pro severní Alabamu. P. Coyle byl kromě toho kaplanem Kolumbových rytířů v Birminghamu (alabamská rada č. 635). V roce 1905 otevřel P. Coyle při své farnosti školu pro černošské děti. I když byla na americkém jihu tehdy všudypřítomná rasová segregace, dovoloval, aby jeho kostel navštěvovali i „negři“.
Vražda za bílého dne
Bylo to jen hodinu poté, co P. Coyle tajně oddal jeho osmnáctiletou dceru Ruth se čtyřiačtyřicetiletým portorikánským přistěhovalcem Pedrem Gussmanem. Ruth poznala Pedra o pět let dříve, když pracoval u nich v domě. Pedro byl navíc zákazníkem Stephensonova holičství. Několik měsíců před svatbou Ruth oznámila svému otci, že se rozhodla přijmout katolickou víru, což také učinila a účastnila se bohoslužeb v kostele Panny Marie Sedmibolestné.
Ačkoliv mnoho svědků slyšelo výstřely, nikdo střelbu neviděl. Když Ruth 11. srpna zmizela, pokusil se Stephenson nejprve získat povolení k prohlídce fary sv. Pavla, ale nepodařilo se mu najít soudce, a tak se vrátil domů a vzal si pistoli. Když Stephenson dorazil na faru, zeptal se P. Coylea, kde je Ruth. Kněz mu sdělil, že ji toho odpoledne oddal. Stephenson tvrdil, že ho pak P. Coyle udeřil a udělal pohyb, jako kdyby sahal po pistoli, a proto vystřelil jako první. Neexistují ovšem žádné důkazy, že by P. Coyle měl jakoukoliv zbraň. Stephenson se následně sám přihlásil úřadům.
Kostol sv. Pavla v Birminghame, pri ktorom bol P. Coyle zavraždený zdroj: wikimedia commons
Proces v režii klanu
Stephenson byl obviněn z vraždy druhého stupně, tedy takové, která nebyla dříve připravována nebo plánovaná. Soudní proces začal 17. října 1921 a deník Birmingham News ho nazval „z mnoha úhlů pohledu největším trestním procesem, jaký se kdy v Alabamě konal“. Diváci zaplnili nejen soudní síň, ale i přilehlé chodby. Ovšem informoval nejen místní tisk, ale přijeli i zástupci celostátních novin a tiskových agentur.
Ku-klux-klan nenechal nic na náhodě. Zaplatil Stephensonovi tým pěti obhájců, přičemž čtyři z nich byli členy klanu. Obhajoba doplnila původní prohlášení obžalovaného „nevinen z důvodu sebeobrany“ o „nevinen z důvodu chvilkové nepříčetnosti“. Jako hlavní obhájce vystupoval Hugo Black, který se později v roce 1927 stal demokratickým senátorem za Alabamu a v roce 1937 soudcem Nejvyššího soudu Spojených států amerických (tento úřad spravoval až do své smrti v roce 1971). Black byl známý svým odporem vůči katolické Církvi a katolíkům obecně. V roce 1926 v rámci své senátní volební kampaně vyhlásil na shromážděních Ku-klux-klanu zhruba sto protikatolických projevů.
Před samotným procesem byl vyměněn soudce Abernathy, jemuž byl případ původně přidělen, za soudce Williama Forta, člena Ku-klux-klanu. Fort byl navíc starým přítelem Huga Blacka. Kromě toho byli členy Ku-klux-klanu i hlavní svědek obhajoby policejní šéf Thomas Shirley (zastával dokonce funkci místního vůdce klanu), předseda poroty (organizátor klanu) a většina členů poroty.
Obžaloba, v jejímž čele neohroženě vystupoval žalobce Joe Tate, neměla za daných okolností žádnou šanci. Black při výslechů svědků obžaloby končil otázkou: „Jste katolík, že?“ A když svědek odpověděl kladně, obhájce dodal: „To je vše“. Nakonec Black prohlásil, že svědkové obžaloby jsou „nejen bratry ve víře, ale také bratry ve lži“. Obvinil žalobu, že do procesu vnáší náboženské vyznání P. Coylea, a řekl: „To, že se člověk stane knězem, neznamená, že je božský. Nemá o nic větší právo na ochranu než protestantský duchovní. Kdo uvěří, že se Ruth Stephensonová nestala obětí náboženského přesvědčování? Dítě metodisty se náhle nevzdává svého náboženství, pokud někdo do jeho mysli prve nezaseje semínka ovlivňování.“ Black tím vyslal vzkaz porotě i celé místní většinově protestantské společnosti, že katolíci číhají na děti spořádaných amerických občanů a Stephenson byl pouze zoufalým otcem, který se postavil takovým praktikám na odpor.
Časopis Ku-klux-klanu z roku 1926, klansman stúpa po pápežskej tiare zdroj: picryl.com
Obhajoba se snažila z Pedra Gussmana, jehož rodiče pocházeli ze Španělska, udělat „negra“. Když Stephenson líčil, jak ho vyděsila představa, že si jeho dcera vzala „negra“, Black požádal, aby se v síni zatáhly žaluzie a nechal na Pedra posvítit reflektorem. Pak řekl: „To postačí… Jen jsem chtěl, aby porota toho muže viděla.“ Později předložil porotě Pedrovu novinovou fotografii se slovy: „Chtěl jsem jen, aby porota viděla tuto fotografii pořízenou předtím, než si svědek nechal upravit vlasy…“ Na to se obrátil na Pedra a dodal: „Od té doby, co byla pořízena tato fotografie, jste se zbavil kudrn, co?“ Na slova obžaloby, že Pedro Gussman je „hrdého kastilského původu“, obhájce reagoval: „Hodně vzdáleného původu…“
Během procesu spolu členové Ku-klux-klanu v soudní síni komunikovali tajnými posunky. Hugo Black nakonec ve své závěrečné řeči citoval z oficiální modlitby Ku-klux-klanu, kde se mj. uvádí, že „klansman hájí zákon a pořádek… lásku, spravedlnost a vše, co je správné, tak, jak to činil Ježíš“. Stephenson byl shledán nevinným a propuštěn. Po osvobození byl s poctami vítán na shromážděních klanu po celé Alabamě a později se vrátil k dřívějšímu povolání. Zemřel ve věku šestaosmdesáti let 3. října 1956. Dodejme, že manželství Pedra a Ruth dlouho nevydrželo, Ruth po týdnu od manžela odešla a po dvou letech skončil jejich svazek rozvodem. Mezi místními se dokonce objevily spiklenecké teorie, jestli vše nebylo předem naplánováno, aby měl Stephenson záminku k vraždě P. Coylea.
Výsledek procesu s vrahem P. Coylea měl na katolíky, kteří byli po mnoho let terčem útoků, mrazivý dopad. Ale už o dvacet let později napsala v The Catholic Weekly Helen McGoughová, jejíž rodina se s P. Coylem přátelila a on ji připravoval k prvnímu svatému přijímání, že jeho „smrtí vyvrcholily protikatolické nálady v Alabamě. Po procesu následoval mezi správně smýšlejícími lidmi, kteří vězeli ve zaslepenosti a lhostejnosti, tak silný pocit zhnusení, že Ku-klux-klan a jim podobní začali pomalu a téměř nepostřehnutelně ztrácet přízeň mezi lidmi“.