Návšteva Svätého Otca Františka v Paname počas Svetových dní mládeže 2019

Svätý Otec František sa v stredu 23. januára vo večerných hodinách začal svoju päťdňovú návštevu Panamy. Hlavným cieľom Františkovej cesty do Panamy sú 34. svetové dni mládeže. Bude to pre neho už tretie SDM, ktorým bude predsedať pápež, po Riu de Janeiro v roku 2013 a Krakove v roku 2016.

O 16.30 miestneho času (22.30 nášho času) ho na panamskom medzinárodnom letisku Tocumen privítal prezident Juan Carlos Varela Rodríguez s manželkou a miestni biskupi v bielo-purpurových reverendách, pred zrakmi asi dvoch tisícok jasajúcich a mávajúcich Panamčanov. Deti v tradičných odevoch Svätému Otcovi odovzdali kytice kvetov.

Po zvítaní a odznení hymien na privítanie hlavy štátu v podaní vojenskej hudby sa Svätý Otec so sprievodom odobrali do nového sídla Apoštolskej nunciatúry v Panama City, otvoreného v roku 2016, ktoré bude pápežovou rezidenciou počas piatich dní až do nedele 27. januára.

Pápež František na svojej 26. apoštolskej ceste navštevuje Panamu ako druhý pápež v poradí. Sv. Ján Pavol II. krajinu navštívil v marci 1983, počas svojej 17. apoštolskej cesty so zastávkami v Portugalsku, Kostarike, Nikarague, Paname, Salvádore, Guatemale, Hondurase, Belize a Haiti.

Pre pápeža a jeho sprievod sa oficiálny program začína vo štvrtok 24. januára. O 7.45 Svätý Otec celebroval súkromne svätú omšu na nunciatúre, potom ho čakala oficiálna privítacia ceremónia v prezidentskom paláci a súkromné stretnutie s prezidentom Varelom a jeho rodinou, spojené s výmenou zdvorilostných darov. O 10.30 pápeža Františka privítali v neďalekom sídle Ministerstva zahraničných vecí v historickej budove Bolívarovho paláca na stretnutí s osobnosťami verejného, kultúrneho a ekonomického života, s diplomatickým zborom a predstaviteľmi občianskej spoločnosti, celkovo 700 osôb. Svätý Otec predniesol prvý verejný príhovor v rámci svojej návštevy.

Počas návštevy Panamy pápež prehovorí celkovo 11 krát. Druhý príhovor prednesie v Kostole sv. Františka Assiského pri stretnutí s biskupským zborom Strednej Ameriky. Okrem 15 panamských biskupov budú prítomní biskupi Salvádoru, Kostariky, Guatemaly, Hondurasu a Nikaraguy.

Po obede a popoludňajšom odpočinku na nunciatúre príde Svätý Otec o 17:00 do dejiska Svetových dní mládeže Cinta Costera. Nábrežné priestranstvo s pódiom je symbolicky pomenované podľa Patrónky Panamy „Campo Santa María La Antigua“. Pápež František pozdraví mladých z papamobilu a potom sa zapojí do ich duchovno-umeleckého programu, naplánovaného na 17.30, v ktorom zaznie päť svedectiev. V rámci večera mladí predstavia aj osobnosti ôsmich svätých a blahoslavených, ktorí sú patrónmi SDM. Po čítaní z evanjelia sa mladým prihovorí Svätý Otec.

Panama City je momentálne hlavným mestom mládeže. Na svetové stretnutie sem zamierili státisíce tisíce mladých z celého sveta, ako aj z neďalekých krajín Latinskej Ameriky trpiacich rozličnými vnútroštátnymi napätiami - Nikaraguy, Venezuely, Salvadoru či Kolumbie.

Podľa odhadov organizátorov sa na Svetových dňoch mládeže zúčastňuje do 300-tisíc mladých, a to zo 156 registrovaných krajín, sprevádza ich spolu 480 biskupov. Nechýba tu ani skupina Slovákov, s ktorými je na púti aj Mons. Tomáš Galis, predseda Rady pre mládež a univerzity KBS.

Pútnici sú dotknutí vrelou pohostinnosťou Panamčanov. Medzi tými, ktorí mladým otvárajú dvere svojich domovov, sú však okrem katolíkov aj iné náboženské komunity - ako napríklad židia či moslimovia. Rabín Gustavo Kraselnik pre Vatikánsky rozhlas opisuje medzináboženskú spoluprácu, no osobitne vzťah židov a katolíkov v Paname: „Panama je malá, dá sa povedať, že všetci sa tu poznajú a máme schopnosť robiť veci spoločne, predovšetkým vo vzťahu židov a katolíkov. Po tom, ako Druhý vatikánsky koncil umožnil začiatok dobrého dialógu, v posledných 15-20 rokoch sa začal veľmi silný proces: stretávame sa, hovoríme spolu, budujeme vzťah založený na úcte, máme dôveru jedni v druhých - odtiaľto vychádza rozhodnutie hostiť mladých z SDM.“

V Panama City je už pre pútnikov otvorené EXPO povolaní, ako aj možnosť svätej spovede v Parku Omar vo východnej časti mesta. Tamojšie spovednice vyrobili pre SDM panamskí väzni. Na vybraných miestach až do soboty súčasne prebieha Festival mládeže s bohatým hudobným, divadelným a iným umeleckým programom či prezentáciami mladých umelcov z celého sveta.

Svätý Otec sa na pravidelnej generálnej audiencii v stredu 30. januára podelil v katechéze o svoje zážitky a dojmy zo šesťdňovej apoštolskej cesty v Paname, z ktorej sa vrátil v pondelok 28.

Jednou z tradičných súčastí SDM je pobožnosť krížovej cesty, ktorú sa pápež modlil spolu s mladými v piatok večer. Pápež pri týchto stretnutiach nazval Máriu takzvaným „influencerom“, pretože viac než ktokoľvek iný ovplyvnila dejiny sveta. Vrcholnými udalosťami SDM bola sobotná vigília a nedeľná záverečná svätá omša SDM.

Svätý Otec František sa modlí so skupinkou kňazov na generálnej audiencii v stredu 30. januára. „Mária povedala: ,Hľa, služobnica Pána, nech sa mi stane podľa tvojho slova.′ Anjel potom od nej odišiel. V Paname, kam pápež František zavítal v stredu 23.

„Je to pekné gesto: mali päťdňové stretnutie - mladí domorodci a potomkovia Afričanov. V tom regióne je ich veľa. A toto bola dôležitá iniciatíva, ktorá ešte lepšie ukázala mnohorakú tvár Cirkvi v Latinskej Amerike: Latinská Amerika je plná miešancov. Vidieť všetky tie zástavy viať pohromade a tancovať v rukách mladých plných radosti zo vzájomného stretnutia, je prorockým znamením, znamením idúcim proti prúdu dnešnej smutnej tendencie, ktorá sa uberá ku konfliktným nacionalizmom, ktoré dvíhajú múry a uzatvárajú sa pred univerzálnosťou, pred stretnutím národov.

„S niečím sa vám zverím: veľmi rád sa modlím krížovú cestu, pretože to znamená kráčať s Máriou za Ježišom. A keď mám čas, vezmem ju do ruky a modlím sa krížovú cestu. Pri krížovej ceste sa učíme trpezlivej, tichej a konkrétnej láske. V Paname mladí niesli spolu s Ježišom a Máriou ťažobu podmienok mnohých trpiacich bratov a sestier Strednej Ameriky a celého sveta.

„Pretože mladí nie sú len ,zajtrajškom′, nie, sú dneškom pre zajtrajšok. Nie sú len niečím ,zatiaľ′, ale sú dneškom, sú súčasnosťou Cirkvi a sveta.

Vatikán. Letoun kolumbijského vlajkového dopravce Avianca vzlétl z panamského letiště Tocumen krátce po půlnoci středoevropského času a po jedenácté hodině dopoledne přistál v Římě. Odletu předcházelo oficiální rozloučení s panamským prezidentským párem a rovněž s půldruhým tisícem poutníků, kterým byl umožněn vstup na letištní plochu. Poté, co armádní dechový soubor provedl vatikánskou a panamskou hymnu, mladí lidé pozdravili Petrova nástupce, který nastupoval do letadla jako poslední, oficiální mariánskou hymnou mládežnického setkání.

Papež František cestou do Říma odpovídal na palubě letadla asi 50 minut na otázky novinářů, kteří ho doprovázeli. Papež: „Moje poslání na Dnu mládeže, je petrovské poslání utvrzovat ve víře a to nikoli „studenými“ pokyny či poučkami, nýbrž tím, že se nechám pohnout v srdci tím, co se stane, a zareaguji. Já to prožívám takto. Těžko si dovedu představit poslání vykonávané pouze hlavou. Má-li se poslání plnit, je třeba vnímat, a pocítit, když jsi zasažen. Tvůj život je pohnut, vnímáš problémy.

Na letišti jsem se zdravil s prezidentem, a přivedli tam černošské, sympatické, malé dítě. Řekli mi: »To dítě přešlo hranici s Kolumbií, ale maminka zemřela. Je mu pět let. Pochází z Afriky, ale ještě nevíme, z jaké je země, protože nemluví anglicky, ani portugalsky, ani francouzsky. Mluví jen kmenovým dialektem. Trochu jsme jej zatím adoptovali my.“ Dítě za dramatických okolností osiřelo a policista ho odevzdal příslušným institucím, aby se o něho postaraly. To je něco, co tě zasáhne. Poslání tak začíná dostávat barvu. Nutí tě něco říci, pohladit. Poslání vždycky strhuje. Mne alespoň strhuje. Mladým stále říkám: v životě si musíte počínat jako na cestě a užívat trojí jazyk: jazyk hlavy, jazyk srdce a jazyk rukou. Tyto tři jazyky spolu musí ladit, takže myslíte na to, co cítíte a co děláte; cítíte to, co myslíte a co děláte; děláte to, co cítíte a co myslíte.

Papež: „Ano. Ve Střední Americe, včetně Panamy a velké části Latinské Ameriky, jsou problémem předčasná těhotentství. Jenom v Panamě jich za minulý rok bylo 10 tisíc. Někteří očerňují katolickou církev a kladou jí to za vinu, protože se staví proti sexuální výchově na školách.

Papež: „Myslím, že ve školách má být sexuální výchova. Sex je Boží dar, není to netvor. Je to Boží dar daný k lásce. Pokud jej někdo používá, aby na druhém vydělal nebo jej vydíral, je to jiný problém. Je potřeba nabízet objektivní vzdělání ohledně sexuality tak, jak je, bez ideologických kolonizací. Pokud se totiž ve školách učí sexuální výchova poplatná ideologickým kolonizacím, ničí se člověk. Sex jako Boží dar musí být vzdělán bez rigidity. Vychován od slova educere [vyvést, vytáhnout], to znamená umožnit člověku, aby ze sebe vydal to nejlepší, a doprovodit ho na této cestě. Problém spočívá v těch, kdo jsou za tuto výchovu zodpovědní ať už na úrovní státní či lokální, jakož i v každé jednotlivé škole, aby k tomu existovali učitelé i učebnice. Viděl jsem různé jejich typy. Jsou takové, které umožňují dospět, i takové, které působí škodu. To říkám, aniž bych zacházel do politických problémů Panamy. Sexuální výchova pro děti je potřeba. Ideálem je, aby začínala doma, s rodiči. Ne vždycky je to možné, buď vzhledem k různým rodinným situacím anebo proto, že rodiče nevědí, jak na to. Škola tedy supluje a měla by tak činit.

Papež: „Jsou mnohé, některé jsou osobní. Avšak obecně vzato je to nedostatečné svědectví křesťanů, kněží, biskupů. Neříkám papežů, protože to bych řekl příliš, ... ale také. Pokud nějaký pastýř dělá podnikatele nebo organizátora pastoračního plánu, není nablízku lidu, nevydává svědectví pastýře... Pastýř musí být s lidmi. Pastýř musí stát před stádcem, aby ukazoval cestu. Uprostřed stádce, aby vnímal jeho pach a chápal, co lidé cítí a co potřebují. A musí být za stádcem, aby jej opatroval a střežil. Pokud však nějaký pastýř neprožívá toto nadchnutí, lidé si připadají opuštění nebo cítí jakési opovržení. Připadají si jako sirotci. Mluvil jsem o pastýřích, ale existují také křesťané, katolíci. Existují pokrytečtí katolíci, kteří chodí na mši každou neděli a neplatí svým zaměstnancům třináctý plat, platí jim načerno a odírají lidi. Pokud si tak počínáš, dáváš antisvědectví. Toto je podle mého mínění to, co nejvíc vzdaluje lidi od církve. Laikům bych radil: neříkej, že jsi katolík, pokud nevydáváš svědectví. Spíše můžeš říci: »Jsem katolicky vychován, ale jsem vlažný, zesvětštělý, promiňte, ale na mne se nedívejta jako na vzor.« To je třeba říci. Mám strach z katolíků, kteří se považují za dokonalé.

Papež: „V katolické církvi východního ritu mohou. Volí celibát nebo manželství ještě před jáhenským svěcením. Pokud jde o latinský ritus, vybavuje se mi věta svatého Pavla VI.: »Raději položím život než bych změnil zákon o celibátu«. To mne napadlo a chci to říci, protože je to odvážná věta, kterou řekl v letech 1968-1970 ve chvíli mnohem obtížnější než je ta nynější. Osobně si myslím, že celibát je darem pro církev a jsem proti dovolení volitelného celibátu. Ne. Určitá možnost by byla na velice vzdálených místech, na Tichomořských ostrovech, možná v Amazonii, a dalších místech. Pastýř musí myslet na věřící. Existuje jedna zajímavá kniha od otce Lobingera, která je mezi teology diskutovaná, ale není to moje stanovisko. Moje stanovisko zní: odmítám volitelnost celibátu před diakonátem. Jsem uzavřený? Možná, ale necítím se na to postavit se před Boha s takovýmto rozhodnutím.

Během křížové cesty jeden mladý člověk pronesl velice silná slova o potratu: „Existuje donebevolající hrob, který obžalovává lidstvo ze strašlivé krutosti, a tento hrob se otevírá v mateřském lůně...Kéž nám Bůh udělí, abychom rozhodně hájili život a zasadili se o trvalé vymazání zákonů, které život zabíjejí“. Je to velmi radikální postoj.

Papež: „Poselství o milosrdenství platí pro všechny, včetně těhotných žen. Po selhání nastupuje milosrdenství, které se zde potýká s obtížemi, protože problém nespočívá v rozhřešení, nýbrž v doprovázení ženy, která si uvědomí, že potratila. Když pomyslí na to, co učinila, prožívá děsivá dramata...Je třeba dodat jí útěchu ve zpovědnici, a proto jsem všem kněžím udělil pravomoc, aby z milosrdenství rozhřešovali potraty. Častokrát či pokaždé mají tyto ženy potřebu „setkat se“ s nenarozeným dítětem. Když pláčí a tíží je tato úzkost, radím jim, aby rozmlouvaly s jejich dítětem, které je v nebi, a zpívaly mu ukolébavku, kterou mu nikdy nemohly zpívat. Tady najdou určité východisko ke smíření matky s dítětem. S Bohem se již smířily, protože Bůh odpouští stále. Ovšem také žena musí zpracovat to, co se přihodilo. Chceme-li dobře pochopit, nakolik je potrat dramatický, je třeba sedět ve zpovědnici.

Papež: „V tuto chvíli podporuji celý venezuelský národ, protože trpí, a to jak na jedné, tak na druhé straně. Kdybych zdůrazňoval to, co tvrdí jedna či druhá země, vyjadřoval bych se k něčemu, co neznám, a bylo by to z mé strany pastoračně neobezřetné. Slova, která jsem použili, jsem opakovaně promýšlel a myslím, že jsem jimi vyjádřil svou blízkost a cítění. Trpím tím, co se nyní ve Venezuele děje, a proto jsem požadoval spravedlivé a mírové řešení. Děsí mne krveprolévání a žádám velkorysou pomoc ze strany těch, kteří mohou napomoci k vyřešení problému. Násilí mi nahání hrůzu - pomyslete na atentát v kolumbijské policejní akademii, něco strašlivého po dlouhodobém tamním mírovém procesu. Z toho důvodu bych měl být vyvážený, i když se mi tento pojem nelíbí, či spíše být pastýřem.

Papež: „Nápad na toto setkání vznikl v Radě kardinálů, protože jsme si všimli, že někteří biskupové dobře nepochopili situaci, nevěděli, co dělat, anebo udělali něco dobrého a vzápětí zas něco pomýleného. Uvědomili jsme si, že na nás leží odpovědnost za „katechezi“ o tomto problému, určenou biskupským konferencím, a proto jsem povolal jejich předsedy. Za prvé je třeba si uvědomit, o jaké se jedná drama, co je to zneužité dítě. Pravidelně přijímám zneužité lidi a vzpomínám si na jednoho z nich, který se čtyřicet let nedokázal modlit. Je to děsivé utrpení. Za druhé je nutná obeznámenost s postupem v takovýchto případech, protože mohdy biskupové nevědí, jak s nimi nakládat. Jde o jev, který značně zesílil, nikoli ale všude. Je tudíž zapotřebí vytvořit všeobecné pokyny, které by se měly dostat ke všem biskupským konferencím a které jasně protokolárně definují to, co přísluší biskupovi, arcibiskupovi a předsedovi biskupské konference. To je tedy hlavní cíl, ovšem ještě před tím musíme nabýt povědomí o tomto jevu, k čemuž napomohou modlitba, několik svědectví a kajícná liturgie žádající odpuštění za celou církev. Přípravy na setkání zdárně pokračují, ale dovoluji si říci, že vnímám poněkud přehnané očekávání. V tom je třeba polevit a soustředit se na body, které jsem vyjmenoval, protože zneužívání bude pokračovat, je to lidský problém, a to všude. Před pár dny jsem četl statistiku na toto téma, podle které se podává trestní oznámení v padesáti procentech případů a pouze v pěti procentech se dospívá k odsouzení. To je strašné. Jde tedy o lidské drama, které si musíme uvědomit. Také my, jestliže tento problém vyřešíme v církvi, pomůžeme k jeho řešení v rodinách a společnosti, kde vše halí stud.

Papež: „Slyšel jsem hlasy o tom, co se děje v Itálii, ale byl jsem ponořen do této cesty. Okolnosti přesně neznám, ačkoli se je dokážu představit. Pravdou je, že se jedná o složitý problém. Chce to paměť a je nutné se ptát, zda mou vlast stvořili přistěhovalci. My Argentinci jsme všichni imigranti, ve Spojených státech totéž. Jeden biskup napsal krásný článek o nedostatku paměti. Dále slova, která užívám: přijímat, srdce otevřené k přijetí. Doprovázet, přispívat k růstu, integrovat. Vládce musí být obezřetný, protože prozíravost je ctností vládnoucího. Je to složitá rovnice. Přichází mi na mysl Švédsko, které v sedmdesátých letech v souvislosti s latinskoamerickými diktaturami přijalo množství migrantů, ale všichni se tam integrovali. Totéž vidím u komunity Sant´Egidio, která dokáže ihned integrovat. Švédové ale v loňském roce pozastavili příliv migrantů, protože se jim nedařilo dokončit integrační procesy. V tom spočívá rozvaha vládnoucího. Jde o otázku milosrdenství, lásky a solidarity. Opětovně zdůrazňuji, že nejvelkorysejší země, které přijaly migranty, byly Itálie, Řecko a trochu také Turecko. Nejvelkorysejší bylo Řecko a Itálie spolu s ním. Pravdou je, že je třeba uvažovat realisticky. Kromě toho se migrace vyřeší tím, když budeme pomáhat zemím, odkud migranti odcházejí, a to kvůli hladu anebo válce. Musíme investovat tam, kde je hlad. Evropa je toho schopná, čímž oněm zemím pomůže k růstu. V podvědomí se nám ale zahnízdila ona kolektivní smyšlenka, že Afriku je třeba vytěžit! Něco takového patří do minulosti a ubližuje! Migranti na Blízkém východě našli jiná východiska. Libanon je zázračně velkorysý a hostí více než milion Syřanů, Jordánsko podobně. Snaží se, jak mohou, doufají v reintegraci. Také Turecko a my v Itálii jsme nějakého Syřana přijali. „Děkuji vám za vaši práci“, uzavřel papež František a dodal: „Chtěl bych ještě říci něco o Panamě. Vnímal jsem tam nový pocit, který označím slovem ušlechtilost. Panama je ušlechtilá země, našel jsem tam ušlechtilost. Chtěl bych ještě říci něco jiného, co v Evropě nevídáme a co jsem v Panamě zaznamenal. Rodiče pozdvihovali své děti a říkali: To je mé vítězství, má pýcha, má budoucnost. V demografické zimě, kterou v Evropě prožíváme a která v Itálii sahá pod bod mrazu, by nás to mělo přimět k zamyšlení. Co je mou pýchou? Cestování, dovolené, vila, pejskek?

Záverečnou svätou omšou v nedeľu 27. januára dopoludnia sa uzavrel program panamských Svetových dní mládeže. Pápež František hneď po svätej omši navštívil charitatívne centrum Domov Dobrého Samaritána, ktoré už 15 rokov slúži pre chorých na aids. Popoludní poďakoval dobrovoľníkom SDM zhromaždeným na športovom štadióne, ktorí si pre neho pripravili duchovný a zároveň zábavný program a svedectvá.„Choďte a svedčte o tom, čo ste videli a počuli, nie mnohými slovami, ale jednoduchými a každodennými skutkami. Neviem, či budem na budúcom SDM, ale Peter tam určite bude a posilní vás vo viere.“ Týmto tvítom sa rozlúčil Svätý Otec František ešte pred odletom do Ríma.

„Ďakujem Bohu, že nám dal túto možnosť znovu spoločne prežívať SDM. Ďakujem všetkým, ktorí ich podporovali svojou modlitbou a ktorí spolupracovali osobným úsilím a prácou.“

Počas spiatočného letu, odhadovaného na 11 a pol hodiny, sa ako zvyčajne koná tlačová konferencia pre novinárov, ktorí sprevádzali pápeža po celý čas apoštolskej cesty.

Pri tlačovej konferencii počas letu zhrnul dojmy z vydarenej návštevy a odpovedal aj na otázky novinárov súvisiace so životom mladých ľudí či s aktuálnou politickou situáciou vo svete. Novinárov zaujímali názory pápeža Františka na problémy Latinskej Ameriky vo vzťahu k mládeži: tehotenstvá maloletých a sexuálna výchova, vzďaľovanie sa mladých ľudí od Cirkvi, liečba rán vo svedomí spôsobených abortom, ale aj otázka o možnej voliteľnosti kňazského celibátu.

Padli aj otázky o očakávaniach od februárového stretnutia biskupov vo Vatikáne o ochrane maloletých, či o zodpovednom postoji k integrácii migrantov. Z politických tém to bola najmä napätá situácia vo Venezuele či nové prejavy terorizmu v Kolumbii.

„Pocítil som veci, čo chytajú za srdce“, podelil sa na úvod stretnutia s novinármi pápež František. Spomenul momenty ako stretnutie s päťročnou sirotou z neidentifikovateľnej africkej krajiny, ktorú našli po smrti matky na hraniciach s Kolumbiou, či pieseň 16-ročného dievčaťa z Hondurasu, ktorú sama zložila po tom, ako si prešla šikanovaním.

U Panamčanov pápež František veľmi ocenil ich veľkodušný postoj k životu: „Videl som rodičov, ktorí dvíhali svoje deti, a tým hovorili: toto je moje víťazstvo, na toto som hrdý, toto je moja budúcnosť. V demografickej zime, ktorú zažívame v Európe, a v Taliansku je pod nulou, nás to musí viesť k premýšľaniu. Na čo sme hrdí? Je to cestovanie, dovolenky, chata, psík? Alebo je to dieťa?“

Na otázku, či cesta naplnila jeho očakávania, Svätý Otec odpovedal s humorom: „Evidentne, ten teplomer, ktorý ukáže, či cesta napĺňa očakávania, je únava. A ja som vyžmýkaný.“

Tabuľka s prehľadom dôležitých udalostí a stretnutí počas návštevy Svätého Otca v Paname:

Poďme sa pozrieť na niektoré zaujímavé vyjadrenia Svätého Otca počas jeho návštevy:

• O sexuálnej výchove: "Myslím si, že na školách treba poskytovať sexuálnu výchovu. Sexualita je dar od Boha, a nie nejaký postrach. Je to Boží dar určený pre lásku."
• O celibáte: "Osobne si myslím, že celibát je pre Cirkev darom. A po druhé, nesúhlasím s tým, aby sa dovolil voliteľný celibát, nie."
• O potrate: "Posolstvo milosrdenstva je pre všetkých, aj pre ľudskú osobu, ktorá je pred narodením. Je pre všetkých."
• O integrácii migrantov: "Dále slova, která užívám: přijímat, srdce otevřené k přijetí. Doprovázet, přispívat k růstu, integrovat."

Návšteva Svätého Otca Františka v Paname bola silným zážitkom pre všetkých zúčastnených. Jeho slová a gestá povzbudili mladých ľudí k viere a nádeji, a zároveň poukázali na dôležité problémy, ktorým čelí svet.

Krížová cesta s pápežom Františkom v Paname

Privítanie pápeža Františka v Paname

tags: #svaty #otec #v #paname